Lea Vivot
Velkorysá v pohledu na svět a osobností, Lea svůj život vybudovala po období poválečné komunistické Evropy, brzy oddělena od rodičů a rodiny v Československu dokázala uspět a proslavit sebe a naši zem v zahraničí, má pozoruhodného ducha a neuhasitelnou žízeň po životě a práci. Navzdory drastickým zkouškám a těžkostem v jejím mládí, které by mohly zlomit méně motivovaného člověka, dokázala překonat noční můru svých začátků a realizovat svou nejrannější ambici stát se umělkyní. A nepochybně je to umělkyně významná.
ERICK FRIEFELD, předseda Ontario College of Art (Toronto, Kanada)
Lea Vivot je mezinárodně uznávaná umělkyně, která žije v Kleinburgu v Ontariu v Kanadě. Narodila se v Šumperku v Československu a věnuje se sochařství, kresbě a grafice. V současné době tvoří v Kleinburgu, New Yorku, Acapulcu a v České republice.
Studovala na Pražské škole scénografie v Československu, na Akademii Brera v Itálii, na Ontario College of Art v Torontu a na Art Student's League v New Yorku. Její kariéra umělkyně začala v sedmdesátých letech, kdy začala pracovat s bronzovými sochami. Rychle se stala mezinárodně známou svými bronzy nadživotní velikosti, jako je "Lavička milenců". Lavičky se staly její ochrannou známkou.
Její sochy jsou vždy plné humanity a často zobrazují rodiny, páry, matky a děti. Velký rozsah její práce vyžaduje interakci s veřejností, která si přirozeně užívá sdílení stejného prostoru jako bronzové figury. Na lavičky Lea Vivot ráda umisťuje vzkazy napsané lidmi z různých společenských vrstev. Různé doplňky na lavičkách Tajná lavička, Ztracený ráj, které se nacházejí v Montrealu, Torontu a New Yorku, nesou ručně psané vzkazy vyjadřující naděje a obavy dětí.
Tajná lavička poznání, která stojí před Národní knihovnou Kanady v Ottawě, nese poselství o radosti a hodnotě čtení. Své nápisy na lavičce mají spisovatelé z Kanady i ze zahraničí, stejně jako široká veřejnost. Zájem a zapojení ostatních do své práce Lea Vivot výmluvně dokládá důležitost sochařství a jeho roli ve společnosti. Tajná lavička poznání, stejně jako všechny její sochy, vypráví příběh. Jednou řekla: "Znalosti patří všem a co není napsáno, je zapomenuto." Bylo tedy namístě mít Tajnou lavičku poznání v Kanadské Národní knihovně, kde se shromažďuje a uchovává publikované dědictví pro použití Kanaďanů a dalších mezinárodních hostů nyní i v budoucnu.
Vybraná díla
